Životní příběhy

Výšivky

#Věra Kovalčíková #Práce
Michal:

Ty jsou docela složitý, tyhle kytky.

Věra:

To je kupovaný.

Michal:

A k tomu křížkovej steh nepotřebuješ?

Věra:

Ne, já křížkovej neumím.

Michal:

A křížkovej se dělá jako výplň?

Věra:

Ne, ona to ví. Bohuško, jak se dělá?

Michal:

Jak to děláš křížkovým, to neděláš čárky, to děláš jako... a takhle olemovaný je to z obchodu?

Věra:

No ne, to dělala, Ponocná, Květa.

Michal:

Aha, paní Ponocná.

Dora:

Takže ona dělala vždycky ty okraje, si hovorila, že.

Věra:

To není na stroji, to je ručně. Ona to má jak na stroji, že.

Michal:

A to jste jako dělaly spolu, že ona dělala ten lem a ty jsi vyšívala ty vzory?

Věra:

Ano, ano, ano. 

Dora:

To je celý ubrus, wow. To už celé rozrobila a teraz to čaká na teba či nechce se ti toto robit? 

Věra:

To je kulatej ubrus.

Michal:

To máš hodně práce ještě, Věrko.

Věra:

Já než to došiju, možná to nedošiju ani do smrti.

Michal:

Jak jsi to říkala, Bohuško, ty jsi říkala něco jinýho, tys říkala, že Věrka bude vyšívat i v rakvi, ne?

Bohuška:

No, no, takhle, správně tak. Až umře a bude spát, tak ani pak to nebude mít hotový.