1.  Zajímají nás všechny příběhy, které vypravěči chtějí vyprávět. Mohou to být dlouhá vyprávění o životě, ale také třeba jen krátké vzpomínky, nebo zábavné a smutné historky.

2.  Společně budeme přicházet na to, jak budeme příběhy vyprávět a jak je představíme veřejnosti. „Představit veřejnosti“ znamená, se ty příběhy mohou slyšet všichni. Je důležité, aby o těch věcech lidi věděli.

3.  Každý bude vyprávět jen příběhy, které vyprávět chce, nikdo nebude nikoho k vyprávění nutit. Mlčení je taky příběh.

4.  Co si na setkáních a při společné práci na příbězích povíme, zůstane jen mezi námi. Všechno je to důvěrné a nesmí se o tom dozvědět nikdo, kdo není členem týmu.

5.  Když budeme chtít nějaký příběh zveřejnit na Facebooku, na webových stránkách, v rozhlase nebo třeba v knížce, nejdřív to pořádně probereme s člověkem, kterému příběh patří. Nikdo nesmí sebrat příběh jinému členu skupiny! To samé platí pro fotky, které při společné práci uděláme, nebo které skupině někdo půjčí.

6.  Když nebude vypravěč chtít, aby ho lidi ve vyprávění poznali, změníme mu jméno i hlas, aby ho nikdo nepoznal. A když si to bude přát, změníme také místo, kde se příběh odehrává, a taky jména dalších lidí v příběhu, aby je nikdo nemohl poznat. Uděláme všechno pro to, aby se kvůli vyprávění příběhů nikomu z vypravěčů nestalo nic zlého.

7.  Některé příběhy, které vypravěči vyprávějí, se těžko poslouchají, protože jsou o těžkých a smutných věcech. Budeme vypravěče i ostatní členy podporovat, aby vyprávění o smutných věcech zvládli.

8.  Když se někomu něco nebude líbit, může to kdykoli komukoli říct.