Součástí tzv. ústavní výroby – vedlejšího hospodářství byla péřovna. Jednalo se o místnost určenou pro draní peří. V roce 1960 zde pracovalo 32 obyvatelek ústavu. Z této pracovní skupiny vedení ústavu vyčlenilo v létě celkem 12 žen pro další práci venku při pěstování léčivých bylin. Pracovní skupina v péřovně byla zároveň největší pracovní skupinou v ústavu, což s sebou neslo zvýšené nároky na zajištění prostoru pro práci. Vedení ústavu ve zprávě o činnosti z roku 1960 přímo uvádí, že místnost určená pro draní peří je pro tento počet žen příliš stísněná a potřebuje rozšíření. Rozšířit prostory se ovšem nepodařilo ani v následujícím roce. Udržet a rozšířit provoz péřovny patřilo k prioritám, vedení ústavu dokonce zvažovalo možnost provést reorganizaci uspořádání ložnic tak, aby se získala k tomuto účelu nová vhodnější pracovna. Peří se zpracovávalo na místě, ženy zde šily ručně péřové přikrývky. I vedení ústavu si uvědomovalo, jak muselo být ruční šití náročné a přálo si pro své obyvatelky získat odpovídající šicí stroje.
1.
Srov. Soka Blansko, Sociální služby Šebetov, Komplexní rozbor ústavu sociální péče pro hluchoněmé ženy v Šebetově za 1960, s. 1.
2.
Tamtéž, s. 6.
3.
Srov. Soka Blansko, Sociální služby Šebetov, Komplexní rozbor ústavu sociální péče pro hluchoněmé ženy v Šebetově za rok 1962, s. 9.
4.
Tamtéž, s. 6.
