| T1: |
A mě by zajímalo, jestli šebetovský sestřičky taky byly takhle na uklízení. |
| V1: |
Nebyly. |
| V2: |
Nebyly. To jsme musely většinou my. Měly jsme tolik práce, nákupy, hromadu, a balíky těžký a masa a všechno. Moc práce jsme měly, no. |
| T1: |
Chtěly mít uklizeno, ale práci jste dělaly vy. |
| V1: |
Jo. |
| T2: |
A a co dělaly sestřičky? |
| V1: |
No co dělaly, staraly se o chudáky. |
| T2: |
O chudáky, co myslíš…? |
| V2: |
Co nemůžou, na vozíku, nebo ležáci. |
| T2: |
A ty jsi Bohuško říkala, že kromě toho, že jste pracovaly na Zámku, na hospodářství… |
| V2: |
To jsme dojížděly, to zas bylo jiný, na jezedácký brambory, řepu, na mák, na všechno možný… |
| T2: |
To jste jezdily ještě na jezedácký? |
| V2: |
No, tam jsem dělaly mák, sbíraly, a řepu jsme dělaly, a brambory sbíraly, hromadu věcí. Ještě jsme vozily těžký věci. Tolik balíků těžkých a všechno možný. |
| T2: |
A co bylo v těch balících? |
| V2: |
Nějaký rodinný jídlo, nebo něco takovýho. |
| T2: |
Jo, že někdo posílal v balících jídlo… |
| V2: |
No, nějakým sestrám něco posílali, nebo tak…Tak toho bylo moc, měli jsme to strašně těžký. Ale oni zas sestry byly dobrý, že když jsme jim něco dovezly, těžkýho, nebo udělaly, tak oni nám za to vždycky zaplatily. Vždycky když jsme třeba dovezly melouny, tak nám daly celý meloun... |
| T2: |
Vy jste se strašně nadřely. |
| V2: |
Hodně ze začátku. Pani ředitelka to pak zakázala. Ale celej život jsem pracovala všude, v kuchyni, taky těžkou práci. Škrábat ovoce a brambory ve studený vodě, to bylo hrozný. [...] Všude, všude jsem dělala, v kuchyni. A i když jsem byla nachlazená, nebo jsem měla teplotu, tak ostatní se mohli jít někam koupat a já jsem nemohla, všechno jsem chystala sama, málokdy mi něco pomohli. Byla jsem na všechno sama. |
| T2: |
A teď už máš klid? |
| V2: |
No, teďka se starám o jiný, taky chodím ještě se setřičkou nakoupit, nebo sama, když mi dá peníze, tak jdu třeba nakoupit chleba, co je potřeba na jídlo... a o kočičku se starám, kupuju jí to a to… [...] Mezi tím už ani nemám moc času, abych si něco vyšila, nebo upletla, na to už čas nemám. Málokdy jsem si třeba mohla něco uplíst, dříve, kabelky jsem pletla, a prodávala jsem kabelky, velký, malý, pletla jsem toho víc. |
| T2: |
Tak ty ještě pleteš, k tomu všemu? |
| V2: |
No, když Věra neumí křížkový steh, tak jí s tím pomáhám. |
| T2: |
A to mi řekni, Věro, jak to, že Bohuška tak makala, a ty ne? |
| V1: |
Já jsem taky makala, nekecej. [smích] |
| T1: |
Akorát o tom tolik nemluvíš, viď? |
| V1: |
Když tam byly řádový sestřičky, tak jsem chodila do prádelny a právala jsem kostelní prádlo. Oni to vozili z vesnic, aj z Prahy. My jsme to prali, máme tam prádelnu. Ty to nevíš, že tam máme prádelnu? Žehlící stroj tam byl, víš, takže… |
| T2: |
Mandl? |
| V1: |
No, mandl. A tam jsme strkaly takový ty vyšívaný plátna, a to bylo asi deset metrů dlouhý, nebo pět… |
| T2: |
To bylo z kostelů? |
| V1: |
No to bylo z kostelů. |
| V2: |
Jednou jsme tam byly až do rána až do jedné hodiny. A na zahradu jsme taky chodily zalívat taky… |
| T2: |
Tak to jsou asi ty balíky, co jste tahaly, to jezdily balíky s prádlem z kostelů… |
| V1: |
My jsme to vyžehlily a oni to vozili na poštu. |
| T2: |
A kdy to přestalo? |
| V2: |
No až pani ředitelka všecko nám zakázala… |
| T2: |
A byly jste rádi, že to zakázala, nebo ne? |
| V1: |
Byly jsme rádi. |
| V2: |
Nestýská se nám po tom, tak asi jo... |