Pro pomoc v prádelně a žehlírně bylo vyčleněno 15 obyvatelek ústavu. Jednalo se o naprosto nepostradatelný provoz nutný k zajištění základního chodu ústavu. Bohužel vhodní pomocníci jako např. sušička, ždímačka nebo elektrické žehličky nebyly ještě na počátku 60. let samozřejmostí. V roce 1960 měl sice ústav ždímačku, ale byla mimo provoz, takže vedení požadovalo nejen její opravu, ale celkové uvedení do provozu vhodným usazením a zapojením na finálním místě, což se v následujícím roce podařilo. Problém byl se sušením prádla. I v zimě bylo nutné prádlo sušit venku, protože vnitřní prostory nedostačovaly. Ústav měl sice ještě z Prahy přivezenou kulisovou sušárnu a usiloval o její instalaci, ale to se kvůli nedostatku místa a předně kvůli nemožnosti zavést její parní vytápění, nedařilo. Do ústavu byly také nakoupeny elektrické žehličky. Zatím (v roce 1961) je ale nebylo možné používat, protože pro ně nebyla vybudovaná vhodná elektroinstalace (rozvodná skříň). Kromě toho i dostatečné větrání obou místností (prádelny a žehlírny) nebylo zcela dořešeno, stále chyběl minimálně jeden okenní ventilátor. Ještě v roce 1971 neměl ústav své vlastní pračky, používaly se staré pračky v majetku řeholního řádu, „od sester“. Až po vyřazení jedné z nich se koupily nové.
1.
Srov. Soka Blansko, Sociální služby Šebetov, Komplexní rozbor ústavu sociální péče pro hluchoněmé ženy v Šebetově za rok 1960, s. 1.
2.
Tamtéž, s. 5.
3.
Soka Blansko, Sociální služby Šebetov, Komplexní rozbor ústavu sociální péče pro hluchoněmé ženy v Šebetově za 1961, s. 1.
4.
Tamtéž, s. 5; Soka Blansko, Sociální služby Šebetov, Komplexní rozbor ústavu sociální péče pro hluchoněmé ženy v Šebetově za 1961, s. 1.
5.
Tamtéž, s. 1.
6.
Srov. Soka Blansko, Sociální služby Šebetov, Komplexní rozbor ÚSP Šebetov za rok 1971, s. 1.
