Zápis v deníku ze dne 1. 3. 2022

Dojedeme k bytovému domu chráněného bydlení, kde Věra bydlí. Připadá mi, že Věra je ráda, že jsme v jejím bytě, na území, které je její. Byt je v prvním patře. Věra do něj s námi pomalu vystoupá. Přivítá nás kočka. Věra nás usadí v kuchyni. Kuchyň je spoře zařízená. Na stole je bábovka, na skříni váza s květinami a na kuchyňské lince několik jablek. Věra se zeptá, co bychom si daly. Vodu. Věra mě vyšle pro skleničky. Ještě než se pustíme do „rozhovoru-práce“, řešíme, jak natisknout na látku na ubrus vzor, který by mohla vyšívat. Dana už nahrává na mobil, vyndavá z batohu počítač a hledá na internetu, jak se vzory na látku tisknou.

Věra přinese ze svého pokoje igelitovou tašku a vyndavá z ní látku pro tisk na ubrusy, které vyšívala. Je jich spousta. Vybízí mě, ať si nějaký koupím. Probírám se vyšívanými ubrusy a dečkami a obdivuji pečlivost a přesnost výšivek. Kolik času tahle práce musela zabrat? Dana mezitím volá do tiskárny, do švadlenky. Nikde nic. Vzory na ubrusy, které Věra vyšívala, se tiskly v dílně v ústavu na zámku, kde Věra žila. Do dílny již nedochází. „Řekli“ jí, že do dílny už docházet nemá, protože má špatné nohy. Dana se ptá, proč to dílně vadí. Věra hledá nějaký dokument s odůvodněním. Otevře šuplík v kuchyni. Mezi ústavní dokumentací a účty se nachází zamčená pokladnička. Věra od ní klíč nemá. Klíč má asistentka, s jejíž pomocí může Věra svými penězi disponovat. Věra se prohrabuje šuplíkem. Dokument najít nemůže.

Dana připomene naše příběhy a Věra začne vyprávět. Ani nevím proč, ale najednou se přemístíme do jejího pokoje. Věra nám ukazuje klubka a pytel s nastříhanými odstřižky klubek. Odstřižky se plní polštáře v dílně. Kdosi z ústavu přiveze pytel s klubky a Věra stříhá. Když je pytel plný, odveze se zpět do dílny. Dana se ptá, proč se do dílny vozí pytle a ne Věra. Věra se směje. Dana fotí, klubko, pokoj a jeho výzdobu.