Z nádraží do zámku jsem šla sama. Těch kufrů jsem měla asi pět. Nechala jsem kufr na nádraží a ušla jsem kus s jedním kufrem a vrátila se na nádraží pro druhej. Jak bych unesla pět kufrů, prosím tě. Vždycky jsem ušla kus, položila kufr a šla jsem pro další. A zase jsem ho posunula, ten jsem nechala, posunula jsem dál další kufr a zase jsem šla pro něj.

Jela jsem z Čejkovic z nádraží vlakem, přes Brno a Boskovice, já už nevím, jak to bylo. Já jsem si to vyřídila na soudě a teďkon přišel protokol, takovej ten papír, že jako odcházím pryč. A maminka mě povídala: „Já tě tam nepovezu!“ Já povídám: „Nemusíte, já znám jednoho šoféra v Čejkovicích, já si mu řeknu a on mě tam odveze.“ A maminka dostala strach a tak mě odvezla ona. Aby mě někam nezavezl, víš. S kuframa mi ale nepomohla. Zůstala na nádraží a hned jela zpátky. Já jsem vystoupila, vyhodila kufry a ona zůstala ve vlaku a já jsem šla sama.